Autor: Pavel Šimáček

Fotbalisté Divišova se po 27 letech dostali do krajské soutěže a hned se stali štikou I. B třídy. Nejenže skončili na čtvrtém místě, ale také se probojovali do semifinále krajského poháru. "Chtěli jsme v soutěži hrát důstojnou roli, což se nám myslím podařilo," říká trenér Roman Sedlařík.

Čtvrté místo v I. B třídě a semifinále Středočeského poháru jako nováček, to je asi víc, než jste do sezony vstupovali nebo jste jiného názoru?

Chtěli jsme v soutěži hrát důstojnou roli, což se nám myslím podařilo. Se čtvrtým místem jsem spokojen a Středočeský pohár měl své klady (konfrontace se silnějšími mužstvy, sbírání zkušeností), ale také zápory (zranění, úzký kádr, úbytek sil).

Místo pokory jste soutěží procházeli bez větších problémů a výkyvů. Poraďte jiným trenérům, jak se to dělá?

Pokora by měla být vždy na prvním místě, ale ne vždy to tak bylo, zvláště u mladých je s tím problém. Proto jsme také byli jako Jánošíci, chudým jsme dávali a bohatým jsme brali. To, že jsme soutěží procházeli bez větších problémů, mělo více důvodů (nováčkovská euforie, dobrá fyzická připravenost, dlouho se nám vyhýbala zranění a jiné aspekty, o kterých bych nerad mluvil).

Pomohlo i to, že jste letní i zimní přípravy začínali velmi brzy, skoro jako ligová mužstva?

Určitě, fyzická příprava je základ všeho. Hráč, který dostává impuls, že jeho tělo je adekvátně připravené, se na hřišti chová úplně jinak. Navíc všichni víme, že na vyšší soutěž je potřeba také více trénovat. A protože jsme na závěr sezony hráli jen pro radost, mohl jsem hráčům ukončit tréninkovou sezonu o týden dříve.

Jak hráče přesvědčujete, že je to dobře a dávají i najevo, že se jim to nelíbí?

Hráči sami vidí a hlavně cítí, že je to potřeba (teda většina hráčů). Někdy může hrozit přesycení fotbalem a potom je třeba na to adekvátně reagovat.

Těší vás, že výsledky i hra mužstva vám nahrávají a je potřeba takto trénovat?

Výsledky a hra (ne vždy)nás těší, ale chceme se posunout zase kousek dál a to znamená zase o kousek ve všem přidat. Samozřejmě přesvědčit o tom všechny hráče není vůbec jednoduché. Musím použít všechny dostupné i někdy i nedostupné prostředky.

V okresním přeboru hráči stále diskutovali s rozhodčími a dostávali karty. Do krajské soutěže jste tým zklidnil, byl disciplinovaný a inkasoval za celou soutěž jen jednu červenou kartu, a to ještě na podzim. Byl to také jeden z dílků úspěchu?

Většina hráčů pochopila (na rozdíl ode mě), že se musí zklidnit a nediskutovat s rozhodčími. Nikdy a nikde to není ideální, ale hráči se i společensky uklidili a až na malé výjimky se více věnují hře, což je jeden z větších dílků úspěchu.

V polovině sezony jste si stěžoval, že máte úzký kádr, neměl jste strach, že přijdou zranění a vám se koncepce rozpadne?

Úzký kádr mě trápí stále více. Zranění postupně přicházela, až jsem netrpělivě vyhlížel konec soutěže. Nakonec jsme to důstojně dohráli i s náhradníky. Nebudeme si nic nalhávat, ale až na pár výjimek (z B týmu), nemáme adekvátní náhradu za stabilní hráče.

V jarní části sezony jste odehráli čtyři anglické týdny. I když jste je zvládli a postoupili v poháru až do semifinále, cítil jste, že hráčům ubývají síly?

Čtyři anglické týdny nám daly zabrat a za stejných okolností bych se do toho už nepouštěl. Síla a energie rychle odcházely.

Jak jste v těchto fázích sezony upravoval tréninky?

V těchto týdnech jsme tréninku moc nedávali, ani to nešlo. Tréninky jsem přizpůsoboval dle možností.

Na konci sezony se vyrojilo i několik zajímavých výsledků, ve kterých figuroval i Divišov, jednou jako poškozený vedením rozhodčích, podruhé zase přišla pomoc. Jako trenér jste viděl i další zápasy, které se vám nezdály korektní. Jak takové utkání „koušete"?

To je otázka na slohovou práci! To byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl skončit. Nikdy jsem se tímto problémem nesrovnal a koušu to velmi těžko. Rozhodčí si s námi dělají, co chtějí a nejen rozhodčí. Ale jak říkáte, je to na obě strany. Rád bych se k tomu vyjádřil, ale dokud budu v Divišově, tak nemůžu. Poškodil bych klub a mělo by to nedozírné následky!

Úspěšný trenér, který za rok a půl v Divišově udělal kupu práce, vyhrál okresní přebor a dovedl mužstvo v I. B třídě ke čtvrtému místu, prý chtěl skončit. Co vás k tomu vedlo?

Další z důvodů, proč jsem chtěl skončit, je úzký kádr. Pokud se chceme zlepšovat, musíme notně posílit. Máme mladý perspektivní kádr (a dobrý!). Strašná výhoda je v tom, že kluci jsou vesměs místní, chtějí na sobě pracovat a zlepšovat se. Jsem velmi rád, že všichni v kádru zůstávají, i když tam nějaké nabídky byly. Přesto potřebujeme posílit ve všech řadách.

Nakonec vás ale prezident klubu Josef Svoboda přesvědčil. Jaké na Vás vytasil argumenty, abyste zůstal?

Nemusel mě nikdo přesvědčovat, fotbal mám rád, celý život tím žiju a práce v Divišově mě naplňuje (až na malé výjimky). Pokud uvidím, že se to nikam neposouvá, skončím. Jsem dost zaneprázdněn pracovně, takže bych se asi nenudil! Posouvat se to může jenom v případě, že posílíme, nebudeme mít potíže adekvátní náhrady a také se hlavně zvýší konkurence, kterou až na malé výjimky všichni potřebují.

Kdy začnete letní přípravu, opět brzy?

Letní přípravu začínáme ve čtvrtek 2. července. Budeme trénovat v Divišově třikrát týdně a tam také proběhne krátké letní soustředění.

Kam byste chtěl přivést posily, pokud tedy nějaké potřebujete do úspěšného kádru dostat?

Nebudu zveřejňovat, o koho máme zájem, ale doufám, že se nám někoho podaří zlanařit.

Jak budete trávit volno od fotbalu a kam vyrazíte na dovolenou?

Jsem pracovně zaneprázdněn, takže letos budu bez dovolené a doufám, že si aspoň dobře odreaguji a odpočinu u fotbalu.

Chtěl byste ještě něco dodat?

Rád bych poděkoval skvělým divišovským divákům, bez kterých bychom to takhle určitě nezvládli. Jsou vynikající! Určitě bych trénování nezvládl bez svého asistenta Ládi Famfulíka a vedoucího družstva Slávka Srnského.